O nás

Jsme nově vzniklá chovatelská stanice jezevčíků dlouhosrstých trpasličích/králičích a splněný sen jedné malé holky.

Když mi byly 2 roky a přestěhovali jsme se do domu se zahradou, naši se rozumně domluvili, že až odroste moje právě narozená mladší sestra, pořídíme si psa.  Za 2 měsíce taťka přinesl štěně dlouhosrstého standardního jezevčíka - Džindu. Byl to ten nejhodnější pes a náš ochránce. Během roku přibyla fena dlouhosrstého standardního jezevčíka, kterou chtěli naši sousedi utratit kvůli stěhování - Ditka. Ze začátku s ní bylo těžké vyjít, ale když získala jistotu, že ji máme rádi a je součástí naší smečky, stala se z ní milionová fena. Pravda na návštěvy byla dost ostrá.

Když nás opustil Džinda, dostala jsem od kamarádek z gymplu štěně - Vikomta. Měl to být čistokrevný jezevčík, ale vyklubal se z něho kříženec jezevčíka, který už měl ve svém útlém věku nepěkné zkušenosti s lidmi. Nejdřív za mnou chodil jako můj stín a na všechny ostatní doma vrčel, ale rychle jsme ho vymazlili a vděčnějšího psa jsem nezažila.

Vikýsek zůstal u našich a tak jsme si po škole už s mým budoucím manželem pořídili štěně dlouhosrstého jezevčíka - Rozárku. V té době nebylo vůbec jednoduché sehnat štěně jezevčíka a bylo jedno, jestli papírové nebo nepapírové. Nakonec jsme sehnali štěně v Soběslavi. Na zahradě pobíhalo několik fen, různých plemen. Chovatelka přinesla 2 štěňata v přepravce a fenu měla v podpaží a ihned ji odnesla s tím, že by řvala. Z přepravky se vykutálely 2 fenky. Jedna se bála i psů, které znala a druhá, Rozárka, byla absolutní suverén a hned si nás získala. Když ji chovatelka zvedla a zamáčkla ji pupeční kýlu s tím, že ,,Se to zamáčkne a je to dobrý.", koukli jsme na sebe a měli jsme rozhodnuto. ( Nechtěli jsme,aby si ji vzal někdo, kdo netuší o co se jedná. Samozřejmě víme, že jsme se měli otočit na patě a utéct, ale už to prostě nešlo.) V legraci říkáme, že to byl nejdražší nepapírový jezevčík ve střední Evropě, ale stála za to.

Za dva roky jsme svatebním darem od kamarádu dostali štěně dlouhosrstého jezevčíka - fenku, merle = plesnivou - Dorotku. Byl to ten nejlepší svatební dar!  Sice nebyla úplně nejbystřejší a z legrace jsme o ní říkali, že má plíseň i na mozku, ale byla hrozně hodná, přátelská a návštěvy s oblibou vítala opakovaně a  to hlavně v noci, když ji opět překvapilo, že je tam někdo nový.

Když nás nečekaně opustila Dorotka, rozhodli jsme se, že si pořídíme i kvůli zdraví plesnivou fenku s PP.  Sehnat štěně v době Covidu nebylo vůbec snadné, ale naštěstí se našla odvážná chovatelka, která nám štěně svěřila. A když už se to podařilo, rozhodla jsem se splnit si svůj dětský sen.

Štěnátka od nás budou vyrůstat v domě se zahradou, v rodině s kupou dětí. Budou plně socializovaná, očkovaná, čipovaná,opakovaně odčervená. Odcházet od nás budou s pasem a kupní smlouvou.